Historie

Historie 2018-02-21T14:09:08+00:00

Vznik Spolkového domu

Rok 2003 – nápad vybudování Spolkového domu ve Vlašimi

Myšlenka vybudovat ve Vlašimi dům, který by sloužil jako zázemí pro spolky a neziskové organizace, vznikla v roce 2003. Záměr podpořit spolky v jejich činnosti vybudováním vhodného zázemí tehdy předestřel starosta města Mgr. Luděk Jeništa spolu s pracovníky z oddělení mediálního, kulturního a rozvojového a radním Mgr. Milošem Povolným. Hlavním důvodem byl fakt, že menší neziskové organizace a spolky neměly ve městě odpovídající zázemí pro činnost a nedisponovaly ani odpovídajícím technickým vybavením. Na podzim roku 2003 byli v rámci semináře Studenti pro venkov vysokoškolští a středoškolští studenti z regionu i celé republiky pozváni do Domu sourozenců Roškotových na Palackého náměstí 65, aby pomohli městu vymyslet jeho další využití. Tehdy se definitivně dospělo k záměru umístit spolkový život města právě sem, do domu, který městu odkázala v roce 1966 akademická malířka Anna Roškotová.

Teprve po jasném vymezení záměru hledali zástupci města vhodné finanční zdroje, které by myšlenku vybudování spolkového domu pomohly proměnit v realitu. Opatření 3.1. v rámci Společného regionálního operačního programu Evropské unie na podporu rozvoje lidských zdrojů v regionech se tehdy ukázalo pro projekt nejpřiléhavějším. Po první konzultaci záměru projektu s pracovníky Sekretariátu regionální rady byl projekt zadán ke zpracování občanskému sdružení PODBLANICKEM. Projekt uspěl v soutěži s ostatními a Městu Vlašim se podařilo získat na realizaci myšlenky dotaci ze zdrojů Evropské unie.

Celý proces zpracování projektu trval zhruba půl roku. Pro zpracování žádosti o dotace byl sestaven zpracovatelský tým, kteří tvořili zástupci města Vlašim a další zpracovatelé. Pro účast na projektu byli osloveni všechny neziskové organizace a spolky, které působí ve Vlašimi a jejím okolí.

Rok 2004 – zapojení vlašimských spolků do projektu

Ke konci května roku 2004 město oslovilo všechny spolky a neziskové organizace, aby svými názory, nápady a představami přispěly k vytvoření konečné podoby projektu. Uskutečnilo se tzv. komunitní plánování, tedy setkání zástupců města, spolků a zpracovatelů projektu. Zde si spolky určily, jak bude v budoucnu dům fungovat a jak by měl po jeho rekonstrukci vypadat. Dům byl ještě v roce 2004 využíván pro bydlení a byl ve značně špatném technickém stavu. Jeho kompletní rekonstrukce byla nevyhnutelná. Na základě podnětů z komunitního plánování byl vytvořen stavební projekt, podle kterého měl být dům zrekonstruován. 30. července 2004 podalo Město Vlašim žádost o dotaci v rámci SROP, která byla nakonec schválena.

Rok 2005 – projekt rekonstrukce domu

Projekt s názvem „Rekonstrukce domu sourozenců Roškotových – spolkový dům“ byl realizován od dubna 2005 do ledna 2006. Došlo ke kompletní rekonstrukci domu a přistavění přístavku s ubytovnou a přednáškovým sálem, bylo zpřístupněno podkroví, kde byly vytvořeny dvě klubovny pro spolky, další tři vznikly v prvním patře domu. V přízemí vznikla setkávací místnost. Všechny místnosti a klubovny byly vybaveny nábytkem a výpočetní technikou. V rámci projektu dále byla zrekonstruována zahrada – byly vykáceny neperspektivní dřeviny a vysázeny nové stromy. Dále vzniklo jedno pracovní místo – vedoucí domu, vytvořili se webové stránky organizace a proběhla propagační kampaň k projektu.

Cíle projektu

Vytvořit prostor pro činnost spolků a neziskových organizací z Vlašimi a okolí.
Vytvořit zázemí pro vzdělávací, kulturní a společenské akce.
Vybudovat ubytovnu sloužící pro ubytování účastníků akcí.

Rok 2006 – Spolkový dům otevřen pro veřejnost

28. ledna 2006 – slavnostní otevření Spolkového domu pro veřejnost

Historie domu

První zmínka o domu pochází z roku 1578. Podle starého obyčeje byl postaven štítem do rynku. Do dvora se vjíždělo vraty vedle domku. Ve dvoře stála napříč stodola a po straně chlév. Za dvorem byla zahrada a louka, sahající až k řece Blanici. K domku patřilo ¼ lánu polí. Domek vyhořel v roce 1663 a 1808. Roku 1707 to byl jen domek se dvěma stěnami ze dřeva a dvěma z kamene.

Roku 1848 domek koupila v dražbě pro příbuzného Josefa Průchu Anna Hokeová, vdova po mlynáři, která nechala dům přestavět roku 1853. Stavbu projektoval vídeňský architekt Ing. Ulrich, který v té době stavěl ve Vlašimi pro knížete Karla Auersperka. Jeho dílem jsou pravděpodobně vstupní brány do parku, Rybárna a část jižního křídla zámku. Dům paní Hokeové postavil na jedno patro s venkovním balkonem, tehdy prvním a jediným ve Vlašimi. Podle popisu architektonického průzkumu z roku 1972 se jedná „o jednopatrové stavení s jednoduše členěným průčelím o pěti osách. Uprostřed balkónek v 1. patře. Vstup vlevo do průjezdu s šesti plackami do pasů. Vzadu vpravo schodiště do patra a chodbička se segmentem. Při ulici místnosti s plackami. Sklep vpředu s valenou klenbou. Střecha sedlová. Dvorní pravé křídlo klenuto plackami do pasů. Roku 1955 byla vyměněna okna. Pozdně klasicistní novostavba z r. 1850“. Tolik tehdejší průzkum. V 90. letech 20. století nová fasáda a střecha.

Podle názoru Jana Svobody (Konzervátora státní památkové péče Vlašim) je dům č.p. 65 na Palackého náměstí součástí souboru staveb, které jsou dnes všechny zaneseny v Ústředním seznamu nemovitých památek ČR až na právě na tento dům.  V roce 1928 zdědila dům malířka Anna Roškotová spolu se svým bratrem Kamilem Roškotem, který se však svého podílu vzdal ve prospěch své sestry. Anna Roškotová pak roku 1966 celý dům se zahradou i všechny své práce odkázala městu Vlašimi s podmínkou zřízení galerie – památníku jejího díla a díla bratra Kamila Roškota. To se však zejména z finančních důvodů nepodařilo, dnes je sourozencům věnován v části domu, který slouží jako nové centrum spolků ve Vlašim, alespoň základní odkaz.

Anna a Kamil Roškotovi

Anna Roškotová

9. února 1883 Vlašim – 5. září 1967 Praha

Známá česká malířka. První základy malířského umění a vlastní impuls k tvorbě získala již na základní škole. Později ji výrazně ovlivnil malíř Václav Jansa, který vyučoval malbu na soukromé internátní dívčí škole, kde strávila Anna Roškotová čtyři léta. Jansův vliv je hlavně vidět v raném období její tvorby, kdy převážně v kresbách tužkou se objevuje jemná síť filigránských detailů. Tuto cestu pak ale záhy opouští a nalézá vlastní pohled na svět. V mládí pracovala hlavně na jihu Evropy, v Itálii, kam podnikala studijní cesty, kde objevovala krásy zdejší architektury.

Fenomenálního úspěchu dosahuje ve svých 29 letech, v roce 1912, kdy její obraz „Letní den“ získává významná uznání na bienále v Benátkách. Toto dílo obdivovali takoví malíři, jako Max Švabinský a Ludvík Kuba. Její malba je velmi osobitá, neopakovatelnými a nečekanými zvraty stylu a výrazu. Ačkoli její škála použitých technik a stylů se může na prvý pohled zdát až příliš široká, sledujeme-li její obrazy pozorně, zjišťujeme, že se jedná vlastně o jeden fenomenální styl, širokou řeč světla o tisíci odstínech.

Též za zmínku stojí její tvorba portrétní, hlavně pro neobvyklou perspektivu zobrazení osob. Žila velice osobitým životem, nikdy se nevdala, tak trochu bohémka, možná ne úplně pochopená okolím, žena, kterou v mládí portrétoval sám veliký fotograf té doby, František Drtikol. Její obrazy zabírají široké spektrum témat, od krajin v různých polohách, náladách a světlech, zmíněné technicky velmi zvláštní portréty, architektury, pohledy do měst, zvířata, přes exotické druhy chované v ZOO, až po psy, především boxery, jež měla velmi ráda a kreslila je v mnoha situacích, skicách a obrazech. Ve Vlašimi je po ní pojmenována široká ulice na panelovém sídlišti, souběžná s ulicí Lidickou.

Kamil Roškot

29. dubna 1886 Vlašim – 12. července 1945 Paříž

Významná osobnost českého funkcionalismu, žák architekta Jana Kotěry. Tento muž významně zasáhl do české architektury, nikoli náhodou jej nazval významný francouzský kritik Michel Ragon českým Le Corbusierem. Tento titul mu popravdě náleží. Jeho práce jsou revolučními a předbíhají dobu o řadu let. Byl osobností nadmíru skromnou, pokornou i mírně konfliktní a tak i trochu bohém, tak jako jeho sestra, malířka Anna Roškotová. I s největšími a nejvlivnějšími obchodními partnery a svými zákazníky jednal vstřícně, ale tak, že umění a estetické cítění bylo prvořadé.

Stručná životopisná data:

1896 – 1904 studium na gymnáziu v Praze na Křemencové ulici
1904 – 1910 studium stavitelství na Německé vysoké škole technické v Praze, zároveň externě studium architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze
1904 studijní cesta do Německa, studijní cesta do Belgie a Holandska
1911 – 1913 studium filozofie á dějin umění na Univerzitě Karlově v Praze a studium kresby u prof. Maxe Švabinského na Akademii výtvarných umění v Praze
1913 studijní cesta do Itálie, Tunisu a Alžírska, vystavuje kresby z cest v Klubu akvarelistů ve Vídni
1914 – 1918 válečná služba v rakousko-uherské armádě na srbské a ruské frontě
1917 – 1918 opětné, válečnými povinnostmi ztížené studium stavitelství na Německé vysoké škole technické v Praze
1919 – 1922 studium architektury u prof. Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění v Praze
1921 zakládajícím členem Sdružení stavební tvorby (od r. 1923 Sdružení architektů)
1922 studijní cesta do Itálie
1924 studijní cesta do Holandska a Anglie členem S. V. U. Mánes
1926 studijní cesta do Itálie a Tunisu, zlatá medaile veletrhů v Miláně za stavbu československého pavilónu, studijní cesta do Švýcarska a Itálie
1928 zakládajícím členem a předsedou Asociace akademických architektů
1939 sňatek s akad. malířkou Helenou Broftovou-Pithovou
12. července 1945 umírá v Paříži
1946 posmrtná výstava celoživotního díla v Uměleckoprůmyslovém muzeu Obchodní a živnostenské komory v Praze
1947 státní cena in memoriam za celoživotní architektonické dílo

Kontaktní údaje

Mgr. Jitka Fialová
737 505 605 – 9.00–18.00 hod.
info@spolkovydum.cz